Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Holly Půlnoční měsíc - hračky a další humorné vyprávění

            Nedávno páníček vlekl něco dlouhého, prý mi nese novou hračku. Proč ne? Co to ale je? Dlouhý papírový tubus, na kterém byl navinutý koberec. Nadchlo mne to, jako každá obří věc, kterou jsem schopná stěhovat. My psi milujem velkou kořist. Tubus jsem chytila a snažila se s ním běhat, ale je asi tří metrový a my máme malý pozemek. Položila jsem ho tedy na zem a snažila se do něho strčit míček. Šlo to. Bezva, ještě, že jsem si nechala čouhat tu tkaničku na míčku, jinak bych ho dostávala špatně ven.

Panička mi ukázala, jak tubus je více použitelný a udělala z něho jednoduchou překážku.

Miluju skákání a tohle mne doslova nadchlo.

Před nějakým časem mi páníček přinesl plastová kolena, co jsou na vodu. Dají se různě sestavit a natvarovat, takže nikdy nevím, kudy míček proletí. Páníček má samé dobré nápady. Panička se snažila stvořit video:

Neustále jezdíme do Lesa psích duší, jak páníček přistaví auto, otevře kufr a já si jdu naložit míčky, co kdyby tam nebyl žádný psí kámoš. Když tam je, tak si buď míčky vyměňujem, protože cizí je vždy lepší:-), ale v závěru je stejně většinou mám já nenápadně všechny. Na tohle je nejlepší kámoš Danouš. Jak my se shodnem, který míček kdo z nás přinese, prostě dokonalá souhra. Posledně páníček sotva stíhal. Dan chtěl házet jen od mého páníčka, já také, protože páníček dohodí nejdál. Musím na Danouše prásknout, že když se blížili s paničkou k Lesu psích duší, přestože se jinak od paničky nehne, posledních několik set metrů nabral kurz a panička nepanička hnal do toho našeho psího ráje.

Kámoš Badík moc na míčky není, ale zase je lítací, což je děsně fajn. Tuhle nedbal, že páníček na něho píská, naopak nás pobízel, ať přidáme, aby nemusel domů. Panička sice čekala, jestli bude Badík odloven, ale nic se nedělo, tak jsme dali asi 20 kol po poli. Jednou jsem hnala já jeho, podruhé on mne, není nad to, se pořádně vylítat. Pak to přišlo. Panička odvážně zaklekla proti nám, řítili jsme se mach 3, aby udělala hezkou fotku. Letíme a najednou Badík spadl nohou do díry po praseti, vznesl se vzduchem a dopadl. Já to vybrala na poslední chvíli, ale bylo to o psí chlup. Panička sice zmáčkla spoušť, ale zachytila až dopad. Badíkova kukadla snad komentář ani nepotřebují. Vím, jaké to je, já nedávno spadla také do díry přímo na nos, trčely mi jen zadní nohy.

Ale nemyslete si, že i nás není zábava přímo na dvorku. Přijela paní s jorkšírem na úpravu, to byla pro mne nuda, ale pak si paničky povídaly a jork nabral kurz k Neumětelům, jak bájný Šemík. Jen se mihl mezi vraty a v tom vyrazila jeho panička. Čekaly jsme, kdo se vrátí, jako první. Vyhrál pes. Přiběhl k mé paničce a rozčileně štěkal, jak je jeho panička pomalá. Když viděl, kterak zcela hotová se plíží zpět, chtěl hru zopakovat, ale moje neznavená panička rychle zavřela vrata. Jork se nechtěl dát, tak ještě pár koleček po dvorku, když ho to přestalo bavit, nechal se ulovit.

Pak to přišlo. Jorkova panička se ptala mé, co by měla dělat, aby se to už nestávalo, protože tahle zábavná hra je u nich na denním pořádku. Odpověď mé paničky jí asi šokolovala, protože ta pravila, že nic by dělat neměla, protože by se pes vrátil sám, a když by se nevrátil, stejně nestojí za nic a nevyplatí se hledat:-). Pochopitelně paní doporučila několik hodin s odborníkem, nejlépe s Alenkou, když to sem má kousek. A kdyby chtěla paní honit třeba mne, je vítána, hlavně, aby mi taky někam nezahučela do díry:-), jak Badík.

Jednomu panu rozhodčímu, co pomáhal v Lese psích duší sázet strom, jsem neváhala předvést , jak by bylo vhodné doplnit zkušební řád o novou disciplínu na zkoušce, nazvu to třeba Vraž aport do díry:-). Pochopitelně jsem to předvedla několikrát, aby viděl, že je to kvalitní práce za 10 bodů.  Mám ještě několik návrhů na případně úplně novou zkoušku, už mám i název. ZHP - zkouška hravého psa. Jednotlivé disciplíny by mohly být například: Připravit aporty a vložit do kufru auta. Nacpat aport kamkoliv:-) cizí osobě, vyndat aport z kapsy a neurvat jí, přesvědčit cizí osobu, že mi bude plně k dispozici na hru. V tom jednoznačně boduju:-), umím být děsnej roztomilouš:-).

Taky se musím pochválit, jak dodržuju příkazy. Nesmím nic cizího brát do tlamky, bohužel se tam zahrnují i třeba králičí bobky, ale co nadělám. Pejskaři jsou sklerotici a věčně něco v Lese psích duší zapomínají. Kdyby někdo sháněl cestovní plastovou misku nebo míček, je to u nás v obchodě. Čmuchám, co to zase je a on tenisák s lanem. Jukla jsem na paničku, dupla předníma nohama a poté mne napadlo, jak na věc vyzrát. Nosem jsem šťouchala do míčku, až byl blíž paničce a pak jedním pinknutím packou, jsem jí ho poslala.  Udělala jsem to dobře, protože jsem směla míček donést až domů osobně.

Tak zas někdy, ještě si hupnu:-), pak si dám něco dobrého a chrupku.

Vaše Holly