Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Seznamte se Edward Kelley

Čerpáno z Wikipedie

Edward Kelley (1. srpna 1555 Dencester – 1. listopadu 1597 Most) známý pod jmény Edward Talbot či Edward Kelly byl anglický alchymista žijící a pracující velkou část svého života na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze. Současník Williama Shakespeara 1564-1616

Studoval v Oxfordu (1573) svá studia nedokončil, přesto se chlubil svým vzděláním a po celý život užíval neoprávněně tituly. Učil se pak lékárníkem a znalosti využíval při alchymistické práci. Pracoval i v advokátní kanceláři, kde se dopustil podvodu a za trest mu byly uříznuty obě uši. Nosil proto dlouhé vlasy, aby to zakryl.

V roce 1582 vstoupil pod jménem Talbot do služeb známého vzdělance, přírodovědce, geografa, věhlasného astrologa, alchymisty, mága a mystika Johna Dee.  Dee Kelleymu uvěřil, že rozmlouvá s anděly a učinil z něj svého společníka a médium pro své seance. V únoru 1584 odcestoval Dee s celou svou rodinou a také se svým asistentem Kelleym do Polska, kde krátce pobývali a odtud dorazili do Prahy 9.srpna 1584.  Osobní císařův lékař Tadeáš Hájek z Hájku je ubytoval ve svém domě a na jeho přímluvu získali také audienci u císaře Rudolfa II. John Dee císaře nijak nezaujal a tato první audience byla také jeho poslední.

Někteří historici se domnívají, že John Dee a Edward Kelley byli tajnými agenty anglické královny Alžběty I. a měli za úkol dostat se do přízně Rudolfa II., který byl znám svou slabostí pro alchymii a magii. Císař byl prý před nimi varován, a proto je přijal tehdy tak chladně. Důkazy pro tuto teorii však neexistují.

Nedlouho po audienci byl J. Dee obviněn z čarodějnictví. Spolu s Kelleym uprchli Polska a nakonec do Saska. O tři měsíce později se tajně vrátili a usadili se na dvoře jihočeského velmože Viléma z Rožmberka v Třeboni. Na Viléma se snesla nemilost císaře. Kelley mezitím zdokonaloval své alchymistické kousky a triky a brzy získal přízeň svého hostitele, kterého údajně vyléčil z těžké nemoci. Jeho sláva se začala šířit mezi šlechtou. O jeho alchymickém umění se doslechl i císař Rudolf II. Sešel s Vilémem z Rožmberka a došlo mezi nimi ke smíru a k dohodě – Kelley žil od té doby střídavě v Praze a v Třeboni a sloužil oběma svým pánům. Jeho první pokus uskutečněný před císařem dopadl skvěle, protože díky své speciální rtuti prý dokázal proměnit libovolný kov v čisté zlato. V jeho držení bylo i „černé nebo zemní zrcadlo“, s jehož pomocí prý mohl odposlouchávat cizí hovory a vidět na dálku.

Kelley fascinoval svým alchymistickým uměním i svým zjevem. Byl vysoký, štíhlý, měl plnovous a husté dlouhé vlasy vypadal jak černokněžník. Dlouhé vlasy zakrývaly chybějící uši, o které přišel v rodné Anglii. Nakonec se Edward Kelley natrvalo usadil v Praze. Naopak doktor John Dee se v roce 1589 vrátil zpět do vlasti, kde roku 1608 zemřel v chudobě a zapomnění. Kelley zatím obratně rozmnožoval svůj majetek a dokonce získal rytířský titul. V roce 1589 byl přijat do české stavovské obce. Ke svému jménu také připojil přídomek „z Imany“ a stal se císařským radou. V roce 1590 vlastnil tvrz Hrádek, mlýn, pivovar a dvanáct domů. Sídlil také v Jílovém u Prahy, kde se pro císaře snažil vyrobit elixír mládí.

Osud ho spojil s krajankou Johanou Westonovou, vdovou z Mostu. Byla to láska na první pohled a svatba se konala po měsíční známosti. Paní Kelleyová prodala svůj dům a majetek v Mostě a následovala svého manžela do Prahy.  Bydleli v domě na Dobytčím trhu (dnešní Karlovo náměstí). Narodil se jim syn Jan Adam Kelley. Oblíbenost Edwarda Kelleyho u císařského dvora začala upadat. Po souboji při kterém přišel císařův dvořan o život, Kelley ujel v roce 1591, k Vilému z Rožmberka, aby si zachránil život. Přesto byl během cesty zatčen a uvězněn na hradě Křivoklát. Po skoro tříletém vězení se rozhodl, že uteče. Po laně se spustil z věže, lano se však přetrhlo a on dopadl na skálu. Roztříštěná noha mu byla amputována Po krátkém setrvání na svobodě v Praze bylo rozhodnuto, že Kelley bude převezen do bezpečnějšího vězení, kterým se stala cela mosteckého hradu Hněvín.

Do nového vězení ho doprovázela dobrovolně jeho žena. Prostředí mosteckého hradu i jeho okolí velmi dobře znali ze svého dřívějšího pobytu v Mostě. Kelleymu byl umožněn pohyb po celém hradě, měl možnost konat pokusy. V létě roku 1597 zde dokončil své dílo „Tractus de lapide philosophorum“ (Pojednání o kameni mudrců), kterým chtěl oblomit císaře. Ten ho však z vězení nepropustil.

Kelley se pokouší podruhé o útěk. Opět se rozhodl použít provazu, který mu tajně přinesla jeho žena. V noci spustil provaz z věže do hradního příkopu, kde na něho čekala jeho paní a věrný sluha s koňmi. Provaz se však přetrhl, Kelley spadl do příkopu a zlomil si zdravou nohu. Hradní hejtman vyslal na císařský dvůr posla, aby informoval o nezdařeném útěku. Panovník alchymistovi nakonec udělil milost a vrátil mu jeho statky. Nesměl se však vrátit do rodné Anglie. Kelley žil dál na mosteckém hradě, kde se léčil ze zranění a údajně trpěl velkými bolestmi. Rozhodl se, že nebude dožívat svůj život jako mrzák, proto vypil jed. Skonal 1. listopadu 1597 ve věku 42 let. Nikdo neví, kde se nachází jeho hrob, říká se, že je pohřben v jeskyni na úpatí kopce, kde se stojí hrad Hněvín. Tato jeskyně měla být zavalena kamenem.

Traduje se místní pověst, že před svou smrtí proklel Edward Kelley hrad a město Most, aby zmizely s povrchu země za všechna příkoří, jichž se mu zde dostalo. Pravdou je, že hrad zmizel za několik desítek let a o necelých čtyři sta let později i samotné město. Tak skončila životní pouť světového dobrodruha Edwarda Kelleyho, jehož osud zasáhl i do naší historie.

Hačmor