Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Další zážitky Holly Půlnoční měsíc

Tady se pes fakt nenudí, neustále se s někým seznamuju a poznávám něco nového. Ve čtvrtek jsem se chtěla blíže seznámit se slepicema a perličkama, ale zase byly taky fuj! Slepice byly nejdřív v pohodě, ale perlička spustila takový řev, že jsem přeslechla povel a přišla až na druhý. Dozvěděla jsem se, že tohle se nedělá a slušný pes cválá k paničce okamžitě. Hluboce jsem se zastyděla, a přestože jsem hned dostala povel volno, už jsem k těm řvoucím potvorám nešla. Hned jsem byla pochválená. Perlička za námi křičela ještě něco ošklivého.

Taky jsem poznala cvičák. Jů, to je velké místo, kde se dá dělat věcí. Našla jsem zajímavé kočičí, no, víte co a jen špičkou jazyka jsem zkusila ochutnat, ale v tom už zase fuj! Proč všechno je zakázané? Byly jsme na cvičáku s paničkou úplně samy, ale cítila jsem stejné pachy a vůně, jako v neděli, když mne panička nechala ještě doma, abych se starala o páníčka a já jí pak očuchávala a očuchávala. Prý to musí nějak vymyslet, aby se mi mohla věnovat a já neležela někde u stromu, než skončí hodina. To by se mi fakt nelíbilo, ale vydržela bych to.

Když jsem důkladně vše prohlédla, daly jsme si přivolání, chůzi s obraty a zkusily jsme kladinu. Na tu se mi moc nechtělo, ale nahoře jsem zjistila, že mám pěkný výhled, tak jsem jí i dokončila. Zajímavá věc. Aport nesměl chybět, to je jasné. Tam je to lepší, panička mi ho házela pěkně daleko. Doma tolik místa nemáme. Když jsme byly v nejlepším, zazvonil mobil a musely jsme mazat domů. Ale máme cvičák v naší ulici, tak mám slíbeno, že to rozhodně nebylo rozhodně naposled.

Trochu jsem ale přeskočila pár dní. Hned v pondělí jsme vyrazily s paničkou ráno do civilizace, chůze u nohy mi celkem jde, já se moc snažím neudělat chybu. Před krámem jsme narazily na sousedku Marušku, tak jí panička vrazila mé vodítko, že prý na ní máme počkat spolu. Maruška se mi líbila a asi já jí, protože měla po létech zase pejska u nohy. Byla jsem naprosto v klidu, tak jsme byly s Maruškou obě moc pochválené. Taky jsem se poznala s kámoškou Laurou, moc jsem jí však nebrala, tak si Laura šla po chvíli sednout do svého auta.

Odpoledne jsme zase vyrazily obě do lesa. Tam jsem ve svém živlu. Tolik aportů, to by se jeden pominul blahem. Pečlivě jsem prohlídla místa, kde den předtím byl s námi i páníček, jestli se někde neschovává. Panička mne za to hned chválila, jaký mám čuchometr a paměť. V lese byl takový podivný útvar, tak jsem byla radši opatrná a vyslala paničku na průzkum. Byl to vyvrácený pařez a paničce nic neudělal,

tak jsem ho šla prozkoumat. O kus dál byly složené klády, chtěla jsem vzít jednu domů páníčkovi, aby měl radost.

Byla ale moc těžká a dozvěděla jsem se, že to není naše a krást se nemá. Místo toho jsem měla aportík. Taky bezva.

V týdnu volala chovatelka Katka, já proháněla pískáčka takovým způsobem, že se obě dámy skoro neslyšely, ale Katka byla spokojená, že pěkně řádím. To jo, to mi jde bájo.

Ve středu přijelo auto se dvěma muži. Chtěli mne poznat a já je taky, protože jsou to obchodní zástupci firmy Dibaq a jezdí k nám pravidelně. Nejdřív jsem se trochu ostýchala, ale za malou chvilku jsme už byli kámoši. Škoda, že panička nestihla nafotit pusu, jsou jsem dostala od p. Soukupa. Ale s p. Vršeckým tu foto máte. Když jsme se vzájemně olíbali, lehla jsem si na provozovně a panička udělala objednávku. Poznala jsem i další zákazníky, se všemi vycházím dobře.

Česání začínám milovat, češu se každý den a fakt je to moc příjemné. Hygienu už dodržuju, jen aspoň jednu packu si v pití musím umýt.

Mám už taky své schovky. Teda své - využívám většinou schovky strejdy Morgana. Jsou osvědčené a kupodivu nejsou fuj, jako třeba jiná místa.

V sobotu jsme zase i s páníčkem vyrazili do lesa. Mohla jsem se dosyta vyrachtat v potoce, ježkovy kukadla, to miluju.

Nadšením jsem vyhrabala v potoce díru, teklo pěkné bahno. Protože den předtím docela lilo, byly všude louže a představte si, jsou taky fuj! Panička je s tím fuj děsná, ale respektuju její přání. Už vím, co je povel vpřed, protože prý pes má být stále na očích a nezdržovat se za psovodem. No, ale dalo by se tak něco sezobnout, nějaké to fuj. Nemám lehký život. Cestou zpět si páníček naplnil vozíček velkými aporty, já mu taky pár donesla, aby viděl, jak jsem pracovitá. Moc mne za všechno chválí. Kdybyste viděli, jak si se mnou umí hrát, jak se spolu honíme.Párkrát se spletl a řekl mi Ívy i panička se už spletla, tak mi o ní vyprávěla. I Ívy byla má prateta, která bez aportu nedala ránu a byla stejně skvělá, jako já. Prý i ta podoba je věrná. Budu se snažit, abych prastrýcům a pratetám nikdy neudělala ostudu.  Na cestě z lesa jsem uviděla něco podivného. Leželi tam nějací lidé a slunili se. Trochu jsem se naježila, když pán vstal, ale jinak mi byl fuk. Byla jsem pochválená, jak jsem zůstala klidná. Neděle byla stejně bezva, šli jsme do mých Lurd, tam je taky plno bezva aportíků, ale já měla sebou pískáčka.

 Jé a zapomněla jsem, jak jsme v pátek blbly s Rú. To je bezva kámoška a její panička Alenka taky. Byla taková honička, že se paničky bály, abychom je nesmetly s povrchu zemského. Lilo, byly jsme pěkně mokré a Alenka nás vytřela ručníkem obě, aby nebyla potopa na provozovně. V klidu jsem si to nechala líbit. Taky jsem se pak s Rú mazlila a obdivovala její bílý límeček. Je taková celá hebká. A trpělivá. Chvilku si musela dát pauzu.

Dneska jsme vyrazily s paničkou na poštu, hned jsme přitom natrénovaly chůzi u nohy po schodech. Do domu jsem vešla zvědavě, bylo tam tolik pachů. U přepážky jsem vzorně seděla u nohy a čekala, až si vše panička vyřídí. Byla jsem moc pochválená. V ulici jsme potkaly souseda Zdendu, chtěla jsem ho vyzvat k honičce, ale neměl čas. Škoda, příště. Doma jsem prvně dnes hlídala. Nějaké auto zastavilo u našeho plotu a něco tam nějací muži skládali pro dalšího souseda. Dokud se jeden neopřel o náš plot, hrála jsem si s pískáčkem. V tuhle chvíli jsem však vyrazila. Plot je přece náš a sahat na něj nebude. Zaštěkala jsem, koukla na paničku a ta měla šílenou radost, že začínám hlídat. Aha, tak tohle je to hlídání, je to zábavné, pán sebou pěkně škubl, což se mi moc líbilo. Už si hlídal, aby se k plotu nepřiblížil tak blízko. Čapla jsem pískáčka a pokračovala ve hře.

Taky jsem vyrostla. Když jsem přijela do nového domova, byla jsem menší než Rú a už jsem větší. To bude Katka čubrnět, jaká jsem už velká holka. Zítra to bude dva týdny, co jsem u páníčků. A ve čtvrtek mi bude 8 měsíců.

Tak zas někdy - Vaše Holly.

A jedna hodně špatná fotka na závěr - letící Holly, foťák je pomalý.

foto Eva a Alena