Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Holly a její zážitky

Prý jsem cachtal obecný, prostě voda mne přitahuje v každé podobě. Když lilo a byla příšerná bouřka, lítala jsem a nadšeně lovila provazce vody. Byla jsem nadšením přímo posedlá. Nějaké hromy a blesky mne vůbec nezajimaly, hlavně, že jsem se pořádně vyřádila.

Jeden den mne páníčci vzali k rybníčku, o kterém nikdo neví. Konečně pořádná voda. Celou cestu jsem teda byla neustále v potoce, protože bylo vedro a dusno, takže se to dalo jen takhle přežít. Pak jsme se od potoka odchýlili a došli k tomu rybníčku. Z vody mne sledovalo mnoho očí. Žáby. Vlítla jsem do vody a oči zmizely. Vrazila jsem hlavu pod vodu a štěkla. Páníčci nevěřili, že tohle jde. Žáby někam zmizely.  Pak už jsem řádila, jak černá ruka. Bezva místo.

Taky jsem měla vážení a měření. Vážím 25 kg a měřím 57 cm. Panička mne vážila na osobní váze, měla mne v náručí a já pozorovala, jak se dole na váze něco hýbá. Večer pak páníček jedově prohlásil, jak je možné, se obě zvážit, když váha je jen do 120 kg. Panička prohlásila, že má zbytečně jedovaté kecy, protože takhle vážila i strejdu Morgana a ten měl 38 kg. A taky, jak páníček by mne takhle zvážit nemohl.

Opět mne navštívila bývalá rodina. Katka přivezla jen strejdu brabantíka, co se do něj páníček zamiloval a chce taky jednoho. Panička mu řekla, že je šílenec, a když si ho pořídí, tak mu koupí klokanku - tašku a bude si ho brát do práce. 

Panička podezírá Katku, mou chovatelku, jestli mne neprodala někde děravou. Spucla jsem totiž za ten měsíc neuvěřitelné množství potravy. Když já jsem takový pružinkový pejsek a vše poctivě vysportuju. A co jsem všechno slupla? 15 kg granulí pro pac large breed puppy, 30 vaniček golden dog, 30 konzerv landfleisch, několik balíčků sušeného masa, psích párečků, psích piškotů, uši, střívka......... . Prostě mi chutná. Taky jsem pěkně nasvalila, vyměnila kožich, lehce přibrala a vyrostla.Páníček pravil, že jsem horší, jak složenky.

Ve výběhu jsem se začla zabývat archeologickými vykopávkami, jestli tam strejda Morgan neměl nějaké schovky. Moc to nešlo, všude jsou šutry a hlíny málo. Paničku to ale vůbec nenadchlo, tak mi do jedné jamky dala moje hovínko. Pečlivě vše uklidila a číhala. Já taky číhala, až odejde, abych se jukla, co tam dala. No fuj teda, už radši hrabat nikde nebudu. 

Přesto jsem si najednou hrábnout směla. Momentálně ujíždím na hranatém míčku. Úplně z něho šílím nadšením, dokážu si s ním dlouho hrát i sama. Házím si ho, kutálím ze svahu, prostě je bezva. Panička mi ho omylem kopla pod ten plůtek, co ho mám obcházet a ne přes něj plachtit. Míček se dokonale zašprajcoval pod prkno a nešel vytáhnout. Panička prohlásila, že je zvědavá, jak si s ním poradím. Poradila jsem si, odhrábla jsem trochu hlíny a vznikla jamka. Míček jsem sice vytáhla, ale pak mne napadlo tam míček zase spustit.  Tahle hra mi vydržela hodně dlouho. Panička se snažila mou hru natočit, jenže jeden foťák měl baterii tradičně hotovou, na druhý něco málo natočila, ale došla karta.  I tak chvilka tu je. Byla jsem prohlášena za génia, který dokáže přemýšlet.Bohužel záznamu není mnoho. Za génia se prohlásila i panička, protože s páníčkovým foťákem ještě nikdy video netočila. Je to technický antitalent.

Taky jsem zjistila, když namočím pořádně pískáčka, naplní se vodou a vydává úplně jiné zvuky. Máčím je nyní pravidelně. Vzniklo to náhodou. Můj hranatý míč, když se chci napít, mi sám odcestuje. Tak jsem ho dala do misky s vodou a pila. Neodcestoval. Pak jsem to radši udělala i s pískáčkama  a byla moc spokojená s tím kvičením, co vyluzovaly.

Pomáhala jsem paničce uklízet a panička otevřela šuplíček, kde jsou ještě nějaké věci strejdy Morgana. Byl tam šátek, co v něm prý balil holky. Šátek s pejskama. Hned mi ho dala na krk a já se cítila polichocena, že jsem zase něco po strejdovi dostala. Nakonec šátek skončil na mé hlavě. I to se líbilo, klidně bych si ho nechala navždy.

Zase mne navštívila Ema s paničkou. Opět jsem se s ní snažila skamarádit, ale sedla si pod židli a tvářila se, jak bůh pomsty. Pořád se jí snažím vysvětlit, že Morgýšek je na obláčku a nyní má mne. Ona mne však nechce a truchlí po svém milovaném. Už ale na mne nebyla tak zlá. Jen moc smutná. Škoda, že jsem strejdu nepoznala, pořád o něm slyším i od zákazníků, co ho měli rádi.

Už se taky pořádně prověřilo mé přivolání. Přeminulý týden mne málem sejmul cyklista na úzké cestě, vůbec nezastavil, tak jsem po něm vylítla, co že je za hulváta. V sobotu jsme jich potkali několik, letěla jsem na ně a řvala z plných plic. Pěkně se lekli, ale to už mne panička přivolala a já hned přiběhla. Dostala jsem velikou pochvalu a cyklisti děkovali. Tihle byli asi slušní. Taky čtyřkolka mne nabudila k pronásledování. Přišla jsem na první povel. Podotýkám, že pracuju z lásky a bez úplatků.

Představte si, jak lakomý je náš Michal. Vzal si do lesa košíček a ten mne uplně fascinoval. Chtěla jsem ho, moc jsem ho chtěla. Přinesla jsem různé klacky na výměnu, ale nedal mi ho. Ještě doma jsem se mu ho pokoušela ukrást, ale hlídal si ho.  To páníček si našel zase pěkné velké klacky a nechal mne, abych mu s nimi pomohla domů.

Jednou jsme takhle málem paničce podrazili nohy. V tomhle si s páníčkem moc rozumíme. Jsme úplně stejní. Včera, když mi panička zmizela na cvičák, tak otevřel velký pytel s piškotama a dali jsme si společně do nosu. 

Tak a ostatní nechám zas někdy na příště, aby toho nebylo dnes moc.

Cachtací videa natočila naše Petra.

A ještě jedno:

Vaše Holly. P.S. Diktuju a ještě neustále při tom nosím paničce míček přímo do ruky, aby byla řádně vytížená. Nejdřív ho předtím důkladně vyráchám v pití. Panička už umí psát a levou házet míček ze dveří.

 A ještě pár fotek navíc. Strejda prý zapózuje, když panička dá úplatek:

Nakonec pózoval Alence:

Rú a já doplňujem tekutiny:

 Ta voda ubývá........

 Hele, další větev.

 Foto Eva a Alena, od té jsou ty lepší fotky.