Les psích duší - natáčení a narozeniny
Když se mi na jaře ozvala Česká televize ohledně natáčení v LPD pro pořad Chcete mě, zrovna jsem byla s Holly na veterině v Poříčí. Poranila si prst na zadní noze, ještě jsme nebyly ani na řadě, tak jsem slíbila p. redaktorce, že se ozvu, jakmile budu vědět víc. Co takový telefonát způsobí v čekárně si asi dovedete představit
. Nicméně poranění nebylo nic pěkného, dokonce mne doktor vyděsil, že by mohlo dojít i k amputaci prstu, tak jsem natáčení odřekla a domluvily jsme se s p. redaktorkou na později. Prstu trvalo dva měsíce, než se vše zhojilo a dorostl nový, kvalitní drápek. Asi u jiného psa by to šlo rychleji, ale Holly udržet v klidu, je jako hledat naftu na dvorku. Naprosto nereálné. Nakonec vše dobře dopadlo.
Jaro a léto, to je vždy v LPD ve znamení práce, takže jsem natáčení úplně vypustila z hlavy. Najednou v srpnu zvoní telefon, paní redaktorka. Natáčení proběhne 21. srpna. Polilo mne horko. Hodně lidí na dovče, je to pracovní den, bude to těžší, aby měli čas ti, co bych je tam ráda měla. Počasí nám nemusí přát, snad nebude vedro, taky by mohlo pršet, což na tak velké a větrné ploše rozhodně není nic moc.
Začalo velké korespondování, ČT měla svá přání a požadavky, musíte dopředu poslat seznam těch, co promluví. Nakonec stejně vše bylo trošku jinak
. Dle mého i lépe.
Na vše bylo jen pár dní. Jedním z přání p. redaktorky, byl nějaký představitel obce. Zavolala jsem p. starostce, zděšení bylo převeliké a prý pošle p. místostarostu, tak jsem ho napsala na seznam. Pochopitelně ho v pořadu neuvidíte, neb se někam ztratil
. Další byla paní s velkým papouškem a se psy. Už na jaře projevila zájem se zúčastnit, poté i podruhé, ale i zde bylo vše jinak. Ještě v pátek mi psala, abych na seznam napsala ji, jejího manžela a dceru. Napsala jsem a odeslala. Poté mi sdělila, jak tam nikdo z nás nesmí být, neb papoušek by mohl mít stres, kdyby specielně Holly na něho štěkala. Sdělila jsem jí, že Holly by neštěkala, ani kdyby měla na rameni zebru, navíc je vychovaná a stejně pejsci budou v autě a mimo její dosah. Navíc se dostaví lidé, co určitě mají své psy pod kontrolou. LPD má rozlohy 15000m2, místa a naprostého soukromí by tam měla dost. Nicméně paní se nedostavila, myslím, že je to v pořádku, ale už druhý den jsem měla plno zpráv, jaký jsem v podstatě hnusný člověk, moje slova k dané situaci, když nedodržím slovo a jak má plno jiných natáčení. Nějak zapomněla, že když točila pro stejný pořad, já na ni p. redaktorku upozornila
.
Místostarostu nahradil p. Jirásek, který přišel pozdravit p. Srstku,
protože ho velmi obdivuje, jako my všichni. Tento pán je v lese celý život, často se v LPD zastaví, tak to byl ten pravý.
Nahrazena byla i papouší paní, k naší radosti přijel i p. Martin Marinčič,
doma má pěknou smečku malamutů, škoda, že nepřivezl vzorek
s sebou. Naprosto neskutečný člověk, kterému není LPD rovněž lhostejný a navíc má u nás stromeček za svou maminku.
Vše tedy proběhlo báječně, pejskové i morčátko Ivánek byli naprosto skvělí a jejich paničky také. Z povzdálí přihlížela bílá kočička a dravci nad námi si to také nechtěli nechat ujít. Počasí nám přálo, tedy skoro, věčný vítr asi občas dělal zvukaři trochu problém. I štáb byl spokojený, právě pro ten klid, který panoval a LPD se jim moc líbil.
Obdivovala jsem nejen Holly, když měla zazvonit na zvoničku a pod packou měla kameramana a kameru, ale dala to s přehledem, jak je u ní zvykem hned na poprvé, ale točilo se to dvakrát. Vašek zapomněl fotit. Pejsků tam bylo, jestli dobře počítám 10, vidět byste jich měli 6 určitě. Škoda, že p. Ivana, má u nás břízu, utekla dřív, i ona a její russlíci
a zbytek rodiny by určitě příběh svého pejska měli.
Holt práce volala. Tři její vzorňoušky musím pochválit, naprosto dokonalí a krásní, jak to bývá, když je na vodítku víc jedinců stejného druhu.
To samé splňovala i p. Ilona Procházková, naše vynikající kynoložka, kterou pejskaři dobře znají i s jejími rotvíky Faustem, Čertem a fenkou Káčou. Všichni potomci Mazlíka Velikého
.
Adoptovaný MÍša z útulku čekal trpělivě v autě. Ilona má u nás několik ibišků.
Měla jsem velkou radost, že kolegyně Alena vzala svou astralandu Rú a retrívku Lissu, byla to právě Alča,
která tam před pěti lety pomáhala sázet ty stovky a stovky hraničních stromečků, což byla šílená práce. Bylo nás tehdy asi 8 nebo 10 a měli jsme toho plné zuby všichni
. Její Rú byla tehdy o pět let mladší, tak to byl takový zakladatelský pejsek
. To ještě dlouho Lissa nebyla na světě. Alena má u nás dva stromy a pro náš spolek dělá tu neviditelnou a nepopulární práci, účetnitcví a veškeré papírování okolo spolku.
Obdivovala jsem morčátko Ivánka,
je vidět, že je zvyklý na cestování a práci s lidmi. Totéž mohu napsat i o jeho paničce, Pavle Zemanové, že dorazila i přes své zdravotní potíže. Paní Pavla má u nás šeřík - morčátkovník a myšičkovník. S panem Srstkou už s Ivánkem natáčela před časem do stejného pořadu.
Taky bych chtěla poděkovat mému muži, který nejen už zde odpracoval mnoho stovek hodin, ale neustále vymýšlí, jak co ještě zlepšit, což si velmi notují s p. Martinem
Škoda, že na kameru nechtěla mluvit další kolegyně Jana, která přijela na chvíli s vnoučkem. Ten byl Holly pečlivě olízán
.
A veselá historka z natáčení
- Náš soused se dal do přístavby uhelny, dostal pokyny, aby dělníci neparkovali na cestě, jsme slepá ulice, ale pochopitelně najednou zde byla dodávka. ČT dodávka přijela o pár minut dřív, tak jsem jim řekla o problému a že za pár minutek pojedeme. Zelená Lada až vyjede z ulice, tak aby jeli hned za námi. Jééé, fakt, ozvalo se z auta. Tak to se těšíme. Když jsme s plechovým dědou dofrčeli do LPD, chtěl ho dát manžel z dosahu kamery, ale to prý v žádném případě
. Dědouš byl obdivovám, hlazen, laskán na volantu, taky sloužil, jako odkladiště foťáků a dalších věcí, tak asi bude v záběru. Chvílema jsem měla pocit, že se bude natáčet nový pořad: Ještě žije
.
23. SRPNA LES PSÍCH DUŠÍ SLAVIL SVÉ 5. NAROZENINY, myslím si, že dostal krásný dárek a památku vlastně my všichni, co chceme, aby tu příroda mohla dýchat, žít svůj život a vytvářet to zprofanované bio, eko prostředí. U nás opravdové. Nedávno jsme dostali další odměnu v podobě páru sovic sněžních, které přes Českou republiku přelétávají na jih Ruska. Zvlášťní, jak asi existuje nějaký zvířátkový facebook, kde se dávají echa na místa, kde to prostě žije
. A jak na ně reagovala Holly? Koukla a víš ji to nezajímalo. Já koukala s pusou dokořán. Jsou to krásní ptáci, velicí a okoukávali vršek pozemku, kde by možná.......
Les psích duší děkuje všem, co nelitují nějaké té korunky, práce a jiné pomoci.
A kdybyste se rozhodli i Vy finančně nám pomoci, zde je naše nové číslo účtu: 282285912/0300. Děkujeme a potvrzení do daní, na vyžádání, obratem zašlem.
Autor Eva
foto: Alena, Eva, Vašek
Více fotek + video najdete na facebooku.
poděkování
(Pavla a Ivánek, 28. 8. 2017 14:52)