Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Paulownie - můj výpěstek    

Když jsem prvně viděla tento krásný strom a jeho bohaté květenství, propadla jsem této kráse a se mnou určitě mnoho a mnoho dalších. Začala jsem zjišťovat, co je za druh a jestli by mohl zdobit Les psích duší. Veškeré informace mne nejen potěšily, ale přímo nadchly.
Jedna kamarádka mi poslala video, kde vidíte, jak silná sazenička roste přímo před očima. Kecy a podvod.
Nicméně dvě paulownie byly přesto v LPD vsazeny. Jedna roubovaná, ta má neustálé potíže vůbec trochu narůst, druhá už byla a je lepší, roste pěkně a je taková snaživá. Až pokvete lesní včely budou mít skvělou pastvu a ty domácí, med vynikající chuti.
A nyní ke všem oněm pověrám k tomuto stromu. Prý je plevelný a zamoří naší přírodu. Kecy kohosi, kdo si nezkusil pawlínu vypěstovat. Ti, co to zkusili, vědí, jak složité to je. Proto vznikl právě tento článek.
Loni na podzim jsem dostala od zákaznice několik semen pawlíny, která je měla od své kamarádky z Čerčan. Ty jsou nedaleko, proto mne dárek moc potěšil, neboť  "maminka"  je zvyklá na naše podmínky. Konečně vyzkouším, jak to funguje.
Poučena netem, vložila jsem semena do lednice na dva dny. Málo, další rada, která není funkční. Klidně je tam nechte měsíc. Nasela jsem ta pidisemínka, na fotce si udělejte svou představu. Ač bobule je velká, semínka jsou ta čmejří na mé ruce. Použila jsem pinzetu, abych semena neporušila. Musí se držet za bílý okraj, který semínko chrání. Můžete sít i přímo z bobule, což je nejlepší, a které jsem nakonec zvolila já. Prostě zeminu posypte semínky, překryjte mikroténovým sáčkem a snažte se, aby byla ve stálé vyšší teplotě. Nelejte vodu na semínka, ani pak na mladé rostliny. Vždy musí být voda v podmisce. Pro představu, mák je proti tomu tlouštík.
Semínka za několik týdnů vzejdou všechna, ale poté skoro všechna umřou. Ze zeminy prostě vyčouhnout takové nitě zakončené tím čmejřím. Doufám, že toto nebude číst nějaký odborník.
Tak mi ze stovek semínek začala růst jedna maličká rostlinka. Růst jsem sledovala silnou lupou a trvalo hodně týdnů, než se z nitky stala asi 5 cm rostlinka. HURÁ ÚSPĚCH. 
Když vyhnala další patro pidi lístečků, bála jsem se i luxovat, mám ji v obýváku, protože i na kýchnutí věšela lístečky a byla na zhroucení. Zhruba v červenci se dala do růstu a já se děsila, že ji budu muset přesadit. K tomu došlo v srpnu. Už jak jsem vzala květináč do ruky, pawlína svěsila listy. Jak pravila kamarádka Romana: " Jsou to hérečky.". Taky má zkušenosti. A bohaté. Té své už dala ultimátum, jestli neporoste, tak půjde. Začala růst.
Tak jsem jednoho dne měla k té své pawlíně proslov: "Hele, máš moc malý květináč a už ti čouhá kořínek, půjdem ven, já tě opatrně vyndám a dostaneš nový byt. Když to přežiješ, půjdeš na jaře do Lesa psích duší. Je to tam moc pěkné, určitě se ti tam bude líbit." Pawlína se zachvěla a celá se ohnula. Donesla jsem jí ven. Vše jsem si připravila na transfér a pawlína se mezitím narovnala, zvědavost jí nedala. Opatrně jsem jí vyjmula a přesadila. Omdlela. Dva dny to vypadalo špatně. Když jsem se přiblížila blíž, chvěla se a věšela listy. Třetí den vypadala docela dobře, ale večer jsem lila vodu do podmisky, tam musí být pořád voda, a zavadila o list. Opět zachvění a kolaps. Nevydržela jsem a vynadala jsem jí, jak je nevděčná. Asi si to vzala k srdci a od té doby seká dobrotu. Pěkně vyrostla a při focení se držela statečně, jak vidíte na ptvní fotce.  Tak drže palce.

Když jsem před dvěma lety objednala paulownii pro LPD, přijela PPL a byla pěkná. Pár dní s námi byla u nás, než jsme ji převezli do LPD. Doma ihned začala růst, jak jsme ji naložili do auta, listy dolů a do LPD jsme dovezli takové boží umučeníčko. Vsadili jsme ji s tím, že asi nepřežije, ale už po pár desítkách minut byla v pohodě. Velikost listu přikládám.
Když to shrnu, tak strom, který má vydržet uříznutí, požár a další ošlivé věci, je hotová citlivka. Určitě si zaslouží pěkné zacházení, protože jeho krása za to určitě stojí.


Autor i foto Eva

A jak vypadá dospělý strom? Foto jsem stáhla z netu.