Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Prostřený stůl

 

Jaro nastoupilo v plné síle a příroda sprintuje, aby stihla vzbudit se, vykvést, založit plody a být pro nás krásná. A to se jí i letos povedlo.

Od podzimu LPD ničila divoká prasata, snažili jsem se moc, aby nebyl zdecimovaný celý, snad se i trochu podařilo. Kdo má takto volně přístupný pozemek, ví, o čem je řeč. Tímto děkuji všem, co se snažili problém pomoci vyřešit. 

Jak se k tomu postavil MS, nemá cenu komentovat, nebudu vám kazit den.

A je to velký malér pro rovnováhu přírody. Přemnožená prasata, která vlastně svým jednáním přemnožil člověk. Ptáte se jak? Zkusím odpovědět.

Krmením. Při svých toulkách s Holly, mou ovčačkou, lesem, mnohdy narazíme na kupy starého chleba a jiného pečiva, najdeme třeba velké množství kukuřičných klasů, vyvržená domácí zvířata, ale i knedlíky a jiné nešvary, co do lesa rozhodně nepatří. Většinou se tyto požitky nachází nedaleko různých posedů a kazatelen. Proč tam? Jedná se o takzvané zakrmení, zvěř přijde na dostřel a některý kus má smůlu. Protože myslivci svými auty jedou co nejblíž a zvířata jsou chytrá, nakonec nestřelí nic, ale požitky jsou připravené ke konzumaci, jakmile myslivec odjede.

Nedávno jsem se vnutila na schůzi MS, kde se mladí adepti mohli potrhat smíchy, když slyšeli, jak zvěř pozná právě jejich auto. Pozná. I jejich pes a pes každého z vás pozná zvuk motoru a způsob jízdy svého pána. Mají se chlapci ještě co učit. Naše auto zvěř nijak neruší, ví, že my jsme bezpeční a jim nic nehrozí. Naopak se zvědavě jdou podívat, co že v LPD kutíme. A co by nám mohli případně sníst:-).My jsme ten skutečně prostřený stůl vlastně po celý rok, kdy dančí , srnčí a jelení zvěř konzumuje ten rok vyrostlé stromečky, které jim necháváme výměnou za nesežrání stromků oplocených. Ty jsou už pro ně navíc nechutné oproti těm maličkým. Navíc pěstujeme trávu.

 

Vrátím se ale k divočákům. Okolní les díky vichřicím a následné těžbě mizí před očima, stačí si prohlédnou letecké mapy pár let dozadu a nyní. Les jim není schopen dát potravu. Vyschly přirozené tůňky, les vysychá a umírá. Potok je jen čůrek vody a přirozená potrava mizí. Bez šíleného přikrmování by stav prasat klesl na nižší úroveň automaticky, ale co konzumenti? Tak se krmí a krmí.

 Tím, že se věnujeme vlastně agrolesnictví, najdou pak prasata plno přirozené obživy u nás. Ryjí žížaly, kde jinde by je našla, než tam, kde je tráva a vlhko. Jsme jediný kus louky široko daleko. Jejich problém je, že žížaly jsou mezihostiteli plicních červů,lidově řečeno, takže nemocní jedinci stejně umřou a dobrou chuť tomu, kdo rád papá letošáky a lončáky, je to přenosné i na člověka. U nás v LPD navíc objevila černá zvěř velmi chutnou mňamku. Nebudu psát o druhu této houby, pak by ryli i lidé. Vždy mne fascinovalo, jak některá místa jsou prasaty zničená, jiná nikoliv. A nejen u nás. Tak jsem si rýpla v místě hostiny. Byly tak veliké ponravy. To je třetí pochoutka, co LPD nabízí. Ta čtvrtá jsou mraveniště. Jsme jižní svah a teplo mravenci potřebují k životu. Jak takové mraveniště pak vypadá, si asi umíte domyslet sami, ale nebojte, mravenci ho hned z jara opraví, bydlí totiž hluboko v zemi. Naštvaní však určitě byli.

Dosili jsme byliny, opravili ohrádky u stromků, srovnali terén, jak to šlo, aby šel sekat. Letos přemýšlíme o velmi omezeném sekání, protože sucho už útočí a půda by vyschla brzy a zbytečně. Nebyla to ani lehká práce, ani příjemná. Musí to však být, půda by vysychala a doslova odlétla. LPD je velmi větrné místo. Eroze půdy je tam veliká, ale díky remízkům a trávě se jí daří zbrzdit. Vykácením okolního lesa sousedních pozemků, máte někdy dojem, že uletíte. Na vedlejším poli vznikají větrné víry. Je zábavné to pozorovat, jak ze země vytryskne maličký vírek, ten však záhy se změní na takové tornádko a minule se vír rozrostl tak rychle, že zasáhl skoro celý LPD. 

Ještě k suchu. Už naši předkové věděli, že listaté stromy dokáží přitáhnou srážky, bohužel odborný svět se tím až tak nezabývá a sucho klátí celou naši zemi. Lesy mizí a sucho vítězí.

Mizí i včely. LPD má 15000m2 rozlohu, všude bylo žluto, kvetly pampelišky a jediná včela se snažila a snažila. Moc smutné. Z lesů se stávájí továrny na smrkové dřevo, ale je potřeba právě pro včely, aby rostly a zvolna umíraly například jívy, nebo osiky. V jejich kmeni včely bydlí. Les bez lesních včelstev asi dlouho nebude. Příroda to má dobře zařízené a vymyšlené, ale člověk a předpis, přes to nejede vlak. Vždy, když slyším, tento druh strom, nebo tento druh nemá v lese být, chce se mi křičet, ale stejně by mne nikdo neposlouchal.  Proto LPD ty své jívy, osiky a olše a břízy mít bude. V lese, nad LPD, jsou obrovské modříny, ty dle předpisů také do lesa nepatří, ale zamysleme se. Modřín na podzim opadá, sníh mu tak nemůže zatížit větve a modřín stojí dál, oproti smrku, který se vyvrátí, nebo zlomí. Ani vichřice modřín moc neohrozí. Jeho krátké jehličky nejsou takové zatížení a nekladou odpor. Modřín je pružný, maximálně přijde o pár větviček. Jeho dřevo je krásné. Roste rychle, další plus, ale není to prý původní dřevina. A smrk je?

O tom, jak některé rostliny, nebo stromy se vzájemně potřebují, ví asi každý. Když jsme vsadili morušku v r. 2012, sice se snažila, ale pořád to nebylo ono. To víte, jílovitá půda a jižní svah + šílená sucha posledních let. Jednou koukám a u morušky roste maličká břízka. Zeptala jsem se majitelky morušky, jestli břízku máme odstranit. Dostala jsem zápornou odpověď a v podstatě jsem byla ráda, ty dva stromky si nemohou ublížit. Bříza nežije dlouho, tak okolo 40 - 50 let, moruška to jednou vyhraje. Ty stromečky jsou nyní dojemné. Moruška se začala snažit a roste moc pěkně, dušička něžného pejska Damiánka musí mít radost. Stala se však jiná věc, ty dva, nyní asi dvoumetrové stromky si propletly větvičky a doslova jsou jedno objetí. Břízka morušku chrání, jejich zemina nevysychá a nyní mají naprosto stejné přírůstky.  Majitelka nyní obou stromků a tom napsala kratičkou pohádku, která se mi tak moc líbí, že si ji můžete přečíst i vy.

 

Tak konec mudrování, užijme si jara, dobijme si baterky, je jen jednou za rok. LPD - Le psích duší je lepší navštívit a zažít, oboje je pochopitelně zdarma:-), tak se určitě stavte. A jestli máte rádi přírodu, můžete si sami zkusit něco si například vypěstovat. Mít svůj záhon je dnes prostě in:-)

Jestli nám chcete pomoci i nějakou korunkou, zde je náš účet.

282285912/0300

Ahoj Eva a Holly a další a další, co jim není LPD lhostejný a příroda vůbec.