Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Co to je kletba určitě každý ví. Představme si jí, jako zlou myšlenku, zabalenou do špatné energie a vyslanou adresátovi. Ten většinou nemá ani tušení o příjmu něčeho podobného. Pak ale mu nastane hodně nepříjemné období například, nemocí, ztrát svých blízkých, bezprostředního ohrožení na životě, ztráty majetku a dalších pohrom. Poté se většina z nás zamyslí, co komu proboha udělal, že se na něho sypou katastrofy ze všech stran? Jsou mezi námi jedinci, kteří svědomitě pracují na své sebedestrukci, ale jimi se zde zabývat nechci. Zbývá tedy kletba.

Pejskaři, tím, že hodně času tráví se svými svěřenci, bývají na tento jev velmi citliví. Jejich vytrénované podvědomí jim napoví, jak něco je špatně. Netýká se to jen pejskařů, ale většiny těch, co pracují se zvířaty. Správný pejskař je napojený na své psy i jinak, než povely a druhým koncem vodítka. Vycítí nebezpečí, nemoc, zradu.... . O tom by všichni mohli vyprávět dlouhé příběhy. Já začnu tím svým.

Po přistěhování do Chocerad mne doslova začla smůla a neštěstí pronásledovat. Nejdřív mi umřela Zara. Měla rakovinu žaludku, diagnostikovanou už za mého bydlení v Praze, brali jsme to tehdy, jako přirozený běh věci. Ale očividně to bylo jinak. Po Zaře mi z jedenácti posledních miminek, zůstal pejsek. Ostatní sourozence se nepodařilo odchovat, bylo jim 14 dní, když Zara zemřela. Ač se úředně jmenoval Clart z Klubu Křenice, říkali jsme mu Zar. Po Zaře jsem měla tehdy ještě dceru Ayonicke, kterou po Zařině smrti, napadl místní myslivec a tehdy jí tak surově kopl do hlavy, že se po 14 dnech objevila poúrazová epilepsie. Další rok upadla Nika, jak jsme jí říkali, do hlubokého bezvědomí a veterinář nám nedoporučil jakéholi oživování. To už ve mně hlodal červík pochybnosti, co jsem komu udělala. Po Niky jsem měla její dceru Coru, Zara a buldočky Cipíska a Helenku. Nějak podvědomě jsem čekala další ránu. Ta na sebe nenechala dlouho čekat. Helenka čekala miminka, ale dopadlo to špatně. Přežila akorát ona. Červík opět vrtal, ale u kulatolebých psů bývají obtížné porody, tak jsem ještě nějak doufala, že to, co si myslím, není pravda, ale, že vše bylo jen souhra špatných náhod.

Opak byl ale pravdou, Zar zemřel na otravu jedem. Na tehdejší říčanské klinice mu už nedokázali pomoct. Na to odpoledne nikdy nezapomenu. Dovezli jsme ho domů ještě živého, ještě nad Choceradama mu manžel stavěl, chtěl čůrat, on byl úzkostlivě čistotný pejsek, dojeli jsme domů a umřel. Hned po nás tehdy dorazila kamarádka Ilona a já neměla sílu ani brečet, byla jsem jí vděčná, že tu je s námi.

Po šoku, když mi začal mozek fungovat, doslova se ve mne zvedla vlna vzteku a odporu. Někdo prostě a jasně usiluje o životy mých psů. Tak takhle opravdu ne. Na mou likvidaci nemá, kletba je zachycena ve psech. A nejen v nich, ale i třeba v kočkách. Za těch pár let i u nich byl dlouhý seznam obětí. Tehdy jsem pohlásila, když tu někdo nechce mé psy, budou tu cizí a založila hotel pro psy, salon a následně prodejnu. Byl rok 1989 jaro. Přesně 17.listopadu mi vykrvácela teprve dvouměsíční fenečka Ornela. Na veterině nebyli lékaři, byli na Václaváku a techničky bohužel už nepomohly. I Ornelka se měla stát pokračovatelkou rodu. Ostatní psi byli v pořádku, tehdy už s námi byla i jezevčice Dáša.

Každá budoucí smrt mne předtím pronásledovala ve snech. Věděla jsem, o kterého psa přijdu, o to to bylo horší. Viděla jsem je ležet mrtvé, i když ještě byli živí.

Moje babička mne kdysi učila, jak si vybudovat osobní ochranu. Dělám to celý život, ale tehdy mne nenapadlo, dělat podobnou ochranu všem, co mne provázejí životem. Kletba tu někde visí v étéru a já s tím musím něco udělat. Podobnou ochranu si může vytvořit každý z vás. Prostě si představte bublinu, kterou jste obaleni, kterou nic nepronikne, naopak, každý zlý útok se po ní sveze. Bylo mi doporučeno jmelí, pentagram a keltská spirála, jako doplněk. Kletbu, která se sveze po bublině, lze takto vrátit odesílateli. Každý, kdo se zajímá o magii ví, že neexistuje nic horšího.

Poslechla jsem všechny rady. Prý si časem uvědomím, kdo za tím vším stál. Nesejde prý z tohoto světa přirozenou cestou, ale vše, co vyslal, tak prodělá.

Asi to byla pravda, teprve po letech, kdy se ještě jednou pokusil zasáhnout a docela zdařile, opět zabíjel mezi mými psy. Gwenie, dcera Cory, tehdy zemřela za podivných okolností, někde už jsem to zde psala a za pár měsíců, koncem září mi zmije uštla Ívy,dceru Gwenie,která za dva měsíce na to vykrvácela. Na veterině mi vůbec nechtěli věřit, jak může had koncem září ještě úřadovat. To asi bylo o podcenění celé léčby hned zpočátku.  Morgan už zůstal ušetřen, onen tvor mezitím odešel do pekla, nebo kam podobní odcházejí. Jak víte, Morgýšek se dožil skoro 13 let.  Podivný příběh, že ano.

Jen tak pro zajímavost, Adolfa Hitlera chtěla podobným způsobem zlikvidovat jedna tajná společnost, ale jeho mágové včas zachytili hrozbu a všichni účastníci dopadli hodně špatně. On sám se rád prezentoval svou ochranou a myslím, že nejen vyhnuvší kulky v boji, kdy jediný zůstal nezraněn, ale i pozdější atentáty, které odnesli na životech atentátníci, za zamyšlení stojí. I zde byla vrácena kletba adresátovi.

Kletba nemusí být jen odeslaná myšlenkou, dotyčný člověk vám může například darovat nebo tajně umístit předmět, který pak funguje, jako zářič. Pozor proto na různé dárky, ne vždy jsou darované z dobroty srdce.

Kletbu, kterou někdo umístí do předmětu si však můžete donést domů i sami. Například najdete třeba prsten. Nikdy byste si ho neměli hned dávat na prst. Předmět dobře omyjte vodou a dejte ho na přímé slunce, v duchu si předmět očistěte. Určitě znáte přímo legendární předměty, různé šperky, které stály své majitele život, automobily, prokleté domy, je toho opravdu hodně, ale nechme si zase něco na příště.

Napíšete nám své zkušenosti?

Autor Eva

foto archív Eva, omluvte špatnou kvalitu té pradávné černobílé fotky.