Les psích duší Chocerady - Hačmor - výcvik

Znovu se vracím k našim záhadným "Lurdům", tentokrát to bude o tvářích, které se tam objevují. Určitě máte na paměti můj první článek, Tajemství choceradských Lurd, kde je popsán příběh rytíře Jana Zoula, Zúla. Když jsem získávala informace, párkrát jsem narazila na zmínku o černém Petrovi. Vysoký, černý muž divokého vzhledu, zrubán po líci. Nejvěrnější druh Janův. Tenkrát jsem si představila muže černovlasého, ale byl to omyl. V tu dobu jsem pořád přemýšlela, když víme, že přes naše tajemné místo vedla i templářská stezka, jestli by třeba mohlo skrývat templářský "bankomat" a jak by k němu takový člověk měl vlastně přístup. Co když mu nezbylo vůbec nic. Přece nebude někde kopat. Pořád jsem přemýšlela, kde je klíč. Musí být něco, co máme všichni a nemusíme to nosit. Náhodou jsem sebrala jeden kámen. Zaujal mne na něm takový umrlčí obličej.

Doma jsem ho umyla a nafotila. Pak jsem si všimla jakýchsi znaků po pravé straně obličeje. Částečně zasahují do oka. Tak jsem začla zvětšovat. Když jsem zvětšila asi milimetrovou tečku na patřičký, pro mne prohlížecí velikost, užasla jsem. Koukala na mne doslova fotka muže ve starodávném klobouku. Muž měl oči šelmy. Tak jsem zkusila další tečku, výsledek vidíte na další fotce. Vykukuje další muž.

Jak to kdo tehdy mohl udělat. To už mi bylo jasné, že naše místo skrývá víc, než je kasičku. A pomohla náhoda. Jeden z mých pátračů poslal templářské heslo ve starofrancouštině. Zkusím a uvidím. Těšila jsem se na další cestu k Lurdům. Když jsme jednu sobotu dorazili, najednou se to stalo. Nad námi letěla nízko helikoptéra a nějaký myslivec nedaleko vystřelil. Zvuk byl velmi silný a v tu chvíli se objevila na skále přede mnou obrovská tvář negroidního muže, zrubaného po líci a oku, v helmici.  Takový je literární popis černého Petra. Stála jsem a můj výraz rozhodně asi nebyl příliš inteligentní. Když jsem se vzpamatovala, volala jsem na svého muže, který si nedaleko dělal pár fotek. Když konečně přišel, znáte chlapy, tak obraz byl fuč. Já však stála na stejném místě a poučena z malého kamene, jsem mu rychle vzala fo´ták a udělala pár fotek onoho místa, kde obraz předtím byl. Těšila jsem se na objevování doma na pc. A začala nimravá, detektivní práce. Když už jsem chtěla všechno vzdát, najednou tu byl. Fotku přikládám.

Nějak jsem věděla, že to je Petr. Proč právě on? Proč Petr? Petrus - kámen, skála, není to nějaké vodítko k pochopení dalšího střípku této záhady? Další týden jsem hnala opět na místo činu. Rozhodnuta vyzkoušet heslo. Jeden z klíčů, zvuk, už znám. Tak jsem zkusila druhý. Na poprvé se nestalo nic. Na podruhé jsem najednou uslyšela téct ohromné množství vody, jako když si pustíte obří vodovodní kohoutek. Přiznám se, že mne to velmi vyděsilo a dál jsem nepokračovala. Ani to nikomu nedoporučuju, třeba je voda past, která má něco chránit. Třeba to něco je i radioaktivní, proto Němci, když zde dělali v posledních dnech války průzkum, měli své pasty proti radiaci, nález kolegy detektoráře. Byli uvnitř Lurd? Asi ano. Proč by se jinak snažili chránit. Ale o tom jsem se tu už zmínila v předchozích článcích. Před delší dobou jsem si odnesla takový hezký zahnutý kámen. Nic zvláštního, ale různě dekoruju kytky v květináči, tak jsem ho zatím dala na zahradu, on se někdy hodí. Jaký byl můj úžas tento týden, když najednou na kameni se objevila doslova hlava E.T. . Udělala jsem pár fotek, ale všechno se má jistit, tak jsem povolala kolegyni Alenku, aby kámen vyfotila také. Výsledky tu opět vidíte.

Není to poprvé, kdy se něco takového objevilo. Máme nejvíc koček, ty jsou běžné a já se ptám, nesouvisí kult kočky, Egypt, s tajemstvím našich Lurd? Rytíř Jan na svých obchodních cestách cestoval do Egypta, tam měl získat Petra. Získal ještě něco? K naší záhadě se budeme i nadále vracet, tak se těšte. Autor Eva